close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Prosím, hlásni tady pro Bells © - FINÁLE
hlásni tady pro Perry - 3.kolo

Book-Eclipse

Stills Eclipse 2.0

20. června 2010 v 20:00 | Bells ©
Myslím že všichni poznáte do jaké scény patří tato stillska.. Ano, když si Bella řekne Jacobovi o polibek.
imagebam.comimagebam.comimagebam.comimagebam.com

Epilog - Volba - Jacob Black + Poděkování

2. června 2010 v 6:59 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
EPILOG - VOLBA - JACOB BLACK

"Jacobe, myslíš, že to bude trvat ještě dlouho?" zeptala se Leah. Netrpělivě. Kňouravě.
Zaťal jsem zuby.
Jako všichni ve smečce, i Leah věděla všechno. Věděla, proč jsem sem přišel - na samý okraj země, nebe a moře. Abych byl sám. Věděla, že nic jiného nechci. Jenom být sám.
Ale stejně mi hodlala vnutit svou společnost.

26.kapitola, Etika

2. června 2010 v 6:57 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Polička v Alicině koupelně se prohýbala pod tisícem různých výrobků, které všechny hlásaly, jak po nich člověk zkrásní. Protože krása obyvatel zdejšího domu byla stejně dokonalá, jako trvalá, mohla jsem jenom předpokládat, že Alice většinu těchto věcí nakoupila pro mě. Otupěle jsem četla nálepky, ohromená takovým plýtváním.

25.kapitola, Zrcadlo

2. června 2010 v 6:56 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Přinutila jsem se odtrhnout vytřeštěný pohled od té strašné podívané, abych se nemusela dívat moc zblízka na ten oválný předmět zabalený do dlouhých pramenů rozevlátých ohnivých vlasů.
Edward se dal zase do práce. Rychle a systematicky trhal na kusy bezhlavé tělo.
Nemohla jsem k němu jít - nedokázala jsem přinutit nohy, aby se pohnuly; jako by vrostly do skály pod sebou. Ale pozorně jsem sledovala veškeré jeho počínání a hledala stopy po zranění.

24.kapitola, Náhlé Rozhodnutí

2. června 2010 v 6:54 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Ležela jsem s obličejem zabořeným do spacáku a čekala, až mě dostihne spravedlnost. Možná mě tady pohřbí lavina. Přála jsem si to. Aspoň už se na sebe nebudu muset dívat do zrcadla.
Neslyšela jsem žádný zvuk, který by mě upozornil. Edwardova ruka mě zničehonic pohladila po rozcuchaných vlasech. Při jeho dotyku jsem se provinile zachvěla.

23.kapitola, Zrůda

2. června 2010 v 6:52 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Když jsem se ráno probudila, bylo velmi jasno - dokonce i uvnitř stanu, až mě slunce bodalo do očí. A opravdu jsem se potila, jak Jacob prorokoval. Jacob mi lehce chrápal do ucha, paže stále ovinuté kolem mě.
Odtáhla jsem hlavu od jeho horečnatě rozpálené hrudi a do lepkavé tváře mě začalo štípat chladné ráno. Jacob si ze spánku vzdychl; paže se mu bezděčně napjaly.

22.kapitola, Oheň a led

2. června 2010 v 6:51 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Vítr zase otřásl stanem a já jsem se třásla s ním.
Teplota klesala. Cítila jsem to přes spacák v nohou, přes bundu. Byla jsem plně oblečená, nezula jsem si ani vysoké šněrovací boty. Přesto to nepomohlo. Jak mohla být taková zima? Jak se mohlo ještě ochlazovat? Někde se to musí odrazit ode dna, ne?
"K-k-k-k-kolik j-j-j-je hodin?" zadrkotala jsem zuby.
"Dvě," odpověděl Edward.

21.kapitola, Stopy

1. června 2010 v 23:33 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Nechtěla jsem marnit ani kousek té noci spánkem, ale neubránila jsem se. Když jsem se vzbudila, svítilo za oknem jasné slunce a po obloze spěchaly drobné mráčky. Vítr ohýbal koruny stromů, až to vypadalo, že celý les rozfouká.
Edward mě nechal o samotě, abych se oblékla, a já jsem byla ráda, že můžu chvíli v klidu přemýšlet. Můj plán na minulou noc vyšel úplně jinak, než jsem chtěla, a teď jsem se potřebovala vyrovnat s důsledky. Ačkoliv jsem vrátila prsten hned, jak to šlo, aniž bych se ho dotkla, levá ruka mi připadala těžší, jako kdyby tam stále byl, jenom neviditelný.

20.kapitola, Kompromis, 2.část

1. června 2010 v 23:32 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
"Ale tak to asi nefunguje, Bello."
"Asi," ušklíbla jsem se. "Nemáš větší ponětí, o čem mluvíš, než já."
"Přesně tak. Jak tě mohlo napadnout, že bych tě vystavil takovému riziku?"
Dlouho jsem se mu dívala do očí. Nebyl v nich ani náznak kompromisu, ani stopa nerozhodnosti.
"Prosím," zašeptala jsem nakonec beznadějně. "Nic jiného nechci. Prosím." Zavřela jsem poraženě oči a čekala na rychlé a konečné ne.

20.kapitola, Kompromis, 1.část

1. června 2010 v 23:30 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Všechno bylo připravené.
Byla jsem sbalená na svou dvoudenní návštěvu u "Alice" a taška na mě čekala na místě spolujezdce v náklaďáčku. Lístky na koncert jsem dala Angele, Benovi a Mikovi. Mike chtěl vzít Jessiku, což bylo přesně to, v co jsem doufala. Billy si vypůjčil člun od Starého Quila Ateary a pozval Charlieho na rybaření na volném moři, než začne odpolední zápas.

19.kapitola, Sobec

1. června 2010 v 23:28 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Edward mě nesl domů v náruči, protože čekal, že už bych to nezvládla. Musela jsem usnout cestou.
Když jsem se probudila, ležela jsem v posteli a světlo za okny dopadalo do místnosti v podivném úhlu. Skoro jako kdyby bylo odpoledne.
Zívla jsem a protáhla se. Zašmátrala jsem prsty, ale nenašla ho.
"Edwarde?" zašeptala jsem.

18.kapitola, Instruktáž, 2.část

1. června 2010 v 23:27 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Teď jsem Alici sledovala pozorněji.
Ona se hýbala - jenom jsem si toho nevšimla, protože jsem byla rozptýlena Jasperovými útoky. Udělala malý krok dopředu přesně v tu vteřinu, kdy Jasperovo tělo proletělo místem, kde těsně předtím stála. Udělala další krok, zatímco Jasperovy napřažené ruce zasvištěly kolem místa, kde měla před chviličkou pas.
Jasper zkracoval vzdálenost mezi nimi a Alice se začala pohybovat rychleji.
Tančila - točila se, kličkovala a vlnila se. Jasper pro ni byl tanečním partnerem, dělal výpady, natahoval se do jejích půvabných figur, ale nikdy se jí nedotkl, jako kdyby byl každý krok součástí choreografie. Nakonec se Alice rozesmála.

18.kapitola, Instruktáž, 1.část

1. června 2010 v 23:26 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
"To musela být nejdelší párty v dějinách světa," stěžovala jsem si cestou domů.
Nezdálo se, že by Edward nesouhlasil. "Už je to pryč," řekl a chlácholivě mě pohladil po paži.
Protože já jsem byla jediná, kdo potřeboval chlácholit. Edward byl teď v pohodě - všichni Cullenovi byli v pohodě.
Všichni mě uklidňovali; když jsem odcházela, Alice se natáhla, aby mě pohladila po hlavě, a významně se dívala na Jaspera, dokud mě nezalila vlna klidu, Esme mě políbila na čelo a ujišťovala, že je všechno v pořádku, Emmett se hlučně smál a ptal se, proč jsem jediná, která se smí prát s vlkodlaky…

17.kapitola, Spojenectví

1. června 2010 v 23:24 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
"Bello?"
Za mnou se ozval Edwardův tichý hlas. Otočila jsem se a viděla ho zlehka vyběhnout po schodech na verandu, vlasy rozcuchané větrem, jak běžel. Okamžitě si mě přitáhl do náruče, jako to udělal na parkovišti, a zase mě políbil.
Ten polibek mě vyděsil. Bylo v něm příliš napětí, příliš silně mě drtil svými rty - jako kdyby se bál, že už nám víc času nezbývá.

16.kapitola, Epocha

1. června 2010 v 23:23 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
"Nemám co na sebe!" stěžovala jsem si pro sebe.
Veškeré oblečení, které jsem vlastnila, leželo natažené na posteli; šuplíky a skříně byly prázdné. Zírala jsem do prázdných poliček a přála si, aby se tam objevilo něco vhodného.
Moje khaki sukně ležela přes opěradlo houpacího křesla a čekala, až objevím něco, co by k ní přesně sedělo. Něco, v čem budu krásná a dospělá. Něco, co všem hlásá zvláštní příležitost. Moje snaha vycházela naprázdno.

15.kapitola, Sázka

1. června 2010 v 23:22 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
Dlouhou chvíli jsem na něj zírala, neschopná slova. Nedokázala jsem vymyslet nic, co bych mu na to odpověděla.
Když viděl můj omráčený výraz, opustila ho všechna vážnost.
"Dobře," řekl s úsměvem. "To je všechno."
"Jaku -" Připadalo mi, jako by mi v krku uvízlo něco velikého. Snažila jsem se odkašlat si, abych ten knedlík dostala pryč. "Nemůžu… tedy nechci… musím jít."

14.kapitola, Prohlášení

1. června 2010 v 23:20 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
"To nemůžeš myslet vážně," namítla jsem ve středu odpoledne. "Ty ses úplně zbláznila!"
"Říkej si o mně, co chceš," odpověděla Alice. "Večírek přesto bude."
Zírala jsem na ni očima tak nevěřícně vytřeštěnýma, až jsem se bála, aby mi nevypadly a nepřistály na podnosu s obědem.
"No tak, uklidni se, Bello! Není důvod to rušit. Navíc pozvánky už jsou rozeslané."

13.kapitola, Novorozený

1. června 2010 v 23:19 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
"To samé, co tobě s rukou," odpověděl Jasper tichým hlasem. "Tisíckrát po sobě." Smutně se zasmál a přejel si rukou po paži. "Náš jed je jediná věc, která nechává jizvu."
"Proč?" vydechla jsem zděšeně. Připadala jsem si jako neotesanec, ale nedokázala jsem odtrhnout pohled od jeho poškozené kůže.
"Neměl jsem tak docela stejné… vychování jako tady moji adoptovaní sourozenci. Já jsem začínal úplně někde jinde." Hlas se mu na konci věty zatvrdil.
Vyděšeně jsem na něj zírala.

12.kapitola, Čas

1. června 2010 v 23:17 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
"Viděla jsem…," začala. Alice zlověstným tónem.
Edward ji chtěl šťouchnout loktem do žeber, čemuž hladce uhnula.
"Fajn," zabručela. "Edward mě k tomu donutil. Ale já jsem opravdu viděla, že když tě překvapím, budeš protivnější."
Kráčeli jsme po škole k autu a já jsem naprosto nechápala, o čem to mluví.
"Mohla bys mluvit anglicky?" požádala jsem ji.
"Nechovej se jako dítě. Žádné scény."

11.kapitola, Legendy, 2.část

1. června 2010 v 23:16 | Bells ©
team-twilightsaga.blog.cz
"Našli stopu se zbytky lidského pachu a lidské krve. Byli si jistí, že je to nepřítel, po kterém pátrají.
Cesta je dovedla tak daleko na sever, že Taha Wi vyslal polovinu smečky, ty mladší, zpátky do přístavu, aby o tom zpravil Taha Akiho.
Taha Wi a jeho dva bratři se nevrátili.
Mladší bratři hledali ty starší, ale našli jenom ticho. Taha Aki truchlil pro své syny. Přál si pomstít jejich smrt, ale byl starý. Šel za náčelníkem Makahů ve smutečním oděvu a pověděl mu všechno, co se stalo. Náčelník Makahů uvěřil jeho žalu a napětí mezi kmeny skončilo.
 
 

Reklama

team-twilightsaga.blog.cz
Když nám bylo pět, ptali se nás, čím chceme být, až budeme velcí. Naše odpovědi byly asi takovéto. Astronaut, prezident nebo v mém případě princezna. Když nám bylo deset, ptali se znovu. Odpovídali jsme rocková hvězda, kovboj nebo v mém případě zlatá medailistka. Ale teď, když už jste velcí, chtějí opravdovou odpověď. Co třeba tohle… Kdo to má sakra vědět?

Teď není čas děla správná rozhodnutí. Je čas dělat chyby. Nastoupit do špatného vlaku a někde se zaseknout, zamilovat se… a hodně. Jako hlavní obor mít filosofii, protože z té žádná kariéra nekouká. Změnit názor a změnit ho znovu. Nic totiž není věčné.
Tak dělejte tolik chyb, kolik jen můžete. Pak až se nás zase zeptají, čím chceme být, už nebudeme muset hádat, budeme to vědět.

- Proslov Jessici při předávání maturitního vysvědčení

Fancluby:



free counters